Share this post on:

Tři desetiletí po listopadu 1989 lze v Česku odsoudit člověka za to, že kultivovaně vyjadřuje názor, aniž by tím hlásal zášť proti komukoliv. Soudci mdlého ducha ale nemohou rozhodovat o nových libri prohibiti.

Začátkem listopadu byl občan Robert Veverka, jinak též zastupitel Prahy 2 za Piráty, nepravomocně odsouzen k trestu ve výši jednoho roku odnětí svobody s dvouapůlletou podmínkou a finančním trestem 50 000 Kč. Za to, že vydává časopis Legalizace, který usiluje o legalizaci pěstování i konzumu konopí.

Odsouzený přitom publikoval informace o konopí zcela veřejně jedenáct let, aniž se kdy dostal do střetu se zákonem. Veverka se měl dopouštět trestného činu „šíření toxikomanie“, což je „podpora, svádění či podněcování ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu“. Nikomu jointa nevnucoval. Došlo k fatálnímu selhání systému spravedlnosti.

Svádění slovem

Lze slovem podporovat či svádět? Určitě. Noviny jsou plné svádění různých proroků. Může to ale být v demokracii trestné? Tvrdím, že ne, protože šíření slov, i těch oplzlých, máme zaručeno ústavní Listinou základních práv a svobod. Listina říká: „Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Cenzura je nepřípustná.“

Všimněme si, že Listina, nadřazená zákonům, nedělá výjimku ve jménu veřejného blaha ani neodkazuje na prováděcí zákon. Bránění ve výkonu práva svobodně šířit projev a informace je nepřípustné vždy, bez výjimek. Zde není prostor pro udavače, policajty či prokurátory ani pro soudce a katy.

Vyjadřuji názor, že soudce, který odsoudil Veverku za vydávání časopisu, neznaje Listinu základních práv a svobod, je mdlého ducha. Jak mdlého, musí říci odvolací soud nebo končící ministryně či nastupující ministr spravedlnosti, pokud podají stížnost pro porušení zákona.

Je jedno, šíří-li někdo náboženský blud, anebo vědeckou pravdu. Má na to právo. Psát o drogách pravdu nemůže být trestné.

Trestné by mělo být pravdu zamlčovat či přímo lhát. Pravda je taková, že marihuana je léčivá. Pravda je, že to není návyková látka, neboť nikdo přes obrovskou snahu nedokázal u THC fyziologickou závislost lidského organismu (na rozdíl od alkoholu). Pravda je, že stát nezvládl distribuci léčivé čili legální marihuany v lékárnách a že její předepisování lékaři prvního kontaktu je z říše marných přání.

Šířím těmito slovy toxikomanii? Ne. Šířil bych, kdybych napsal, že doporučuji na hubnutí pervitin. Nedoporučuji, i když po něm zhubnete. Ale THC revmatikům odpomůže od bolesti lépe než hypnotika s návykovými účinky a abstinenčními příznaky.

Mastička na revma

Nesmí být trestné psát pravdu ani o drogách či léčivých látkách. Protože Listina říká, že i svoboda bádání je zaručena. V oblasti „hulení“ bádal třebas Jiří X. Doležal – minimálně dvacet let, ne-li dodnes. Šíření znalostí k bádání patří.
Před lety jsem publikoval několik článků o marihuaně a výzkumech, který provádí s kanabinoidy doktor Lumír Hanuš na Hebrew University v Jeruzalémě. Psal jsem i o Bushce Bryndové, která vyrábí z marihuany léčivé masti pro své přátele a kterou policie, státní zastupitelství a soud první instance šikanovaly trestním stíháním, aby ji nakonec poněkud inteligentnější odvolací soud po letech osvobodil v plném rozsahu. Bryndová naučila tisíce důchodců domácímu pěstitelství a aplikaci mastí na revma a výtažků na kožní choroby. Možná je naučila i péct koláčky. V roce 2015 nakonec vydala knihu Léčivé konopí v praxi.

Libri prohibiti, už zase?

Osobně už více než deset let publikuji informace o strategických jaderných i konvenčních zbraních a jejich technickém řešení, aniž mám v úmyslu usilovat o rozpoutání války či postavit si na zahradě raketu a odpálit ji na Strakovu akademii.
Pornočasopisy si nekupuji, ale jsem rád, že už 32 let jsou „časopisy pro nejširší sexuální výchovu a osvětu“ v Česku volně na trhu. I když ten první, týdeník Nei Report, musel vycházet jako tiskový orgán politické strany NEI – Nezávislé erotické iniciativy.

Přeji si, abych mohl žít ve společnosti, kde maximum informací je všeobecně dostupných a kde nebude úzkoprsý policajt, tupý státní zástupce nebo soudce mdlého ducha rozhodovat, která kniha či časopis se stanou libri prohibiti. Ve jménu jakéhokoliv názoru.


Zdroj: Štěpán Kotrba: Nepravomocně odsouzená svoboda slova, MF DNES, 16. 12. 2021, s. 8

Share this post on: