Share this post on:

Když v létě 2020 šéfredaktor Robert Veverka obdržel usnesení o zahájení trestního stíhání kvůli údajnému šíření toxikomanie, které sestávalo z téměř tří stovek dílčích skutků, tedy domněle nebezpečných článků, fotografií či inzercí zveřejněných ve vydáních magazínu Legalizace v letech 2010–2019, znělo to jako nejapný žert z nějakého absurdního dramatu. Málokdo z nás očekával, že se z toho skutečně vyvine jedna z nejzásadnějších polistopadových kauz, pokud jde o svobodu projevu v této zemi. 

Přesně deset let od skonu Václava Havla a Ivana „Magora“ Jirouse, kteří si ve vězení odseděli mnoho let kvůli skutkům ideologické povahy, se státní moc opět nezdráhá zavírat za psaní a vydávání tiskovin. Přesně padesát let poté, co americký prezident Nixon vyhlásil „válku proti drogám“, která selhala na celé čáře, se česká policie a státní zastupitelství snaží zvrátit trendy, díky kterým je legální léčebné konopí ve většině civilizovaných zemí samozřejmostí. Přesně dvě stě let po narození patrona českých novinářů Karla Havlíčka Borovského se u nás opět pronásledují a trestají vydavatelé nepohodlných názorů. 

Čím to začalo?

V roce 2018 krnovská kriminální policie zajistila 38 rostlin konopí u pěstitele, který při výslechu prohlásil, že semínka nasbíral jako přílohy Legalizace a že se v magazínu dozvěděl podrobné návody, jak z nich vypěstovat takzvanou marihuanu. Na Krnovsku samozřejmě nemají internetové spojení se světem a nikdo nic neví a neumí, takže místní policisty to přivedlo k myšlence, že se magazín dopustil trestného činu dle paragrafu 287 odstavec 2. Škoda, že si toho všimli až po deseti letech ničím nerušené existence časopisu. Dá se říct, že celou dobu trestuhodně zanedbávali ochranu společnosti.

Co na tom, že dotyčný pěstitel při výslechu přiznal, že byl uživatelem marihuany již dříve. Co na tom, že uvedl namátkou dvě odrůdy, z nichž ani jedna nikdy nebyla v příloze magazínu (a ten počet semen taky nesedí). Co na tom, že tvrdil, že výpěstky hodlal použít ke zdravotním účelům proti alergii a kožním potížím. Co na tom, že jeho trestní stíhání bylo podmínečně zastaveno. Trestný čin šíření toxikomanie totiž zní: „Kdo svádí jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu“ – nikoli: „Kdo svedl…“ 

Jedná se o takzvaný ohrožovací delikt, kdy k naplnění jeho skutkové podstaty stačí, že potenciálně mohl být někdo sveden. Krnovský pachatel policii pouze „přivedl na stopu“ a nebyl přímým důvodem ke stíhání. Jelikož to tedy není podstatné, je pak s podivem, že se o svedení „minimálně jedné osoby“ opakovaně hovořilo v obžalobě i rozsudku. Sveden k léčbě? 

Výslech 

Groteskní byla v průběhu řízení také výpověď na kriminálce v Krnově. Vyšetřující policista dokonale reprezentoval schizofrenii systému: svěřil se o úspěšnosti konopné léčby u své matky, ale konopí prezentoval jako jednoznačné zlo, neboť „jeden kolega se přestěhoval do Prahy a tam se pod vlivem marihuany úplně změnil“. Samozřejmě, Praha je plná nástrah a děsivě daleko – asi proto zněla jeho laškovná otázka na zmocněnkyni vydavatelství takto: „Čím jste se živila, když jste se přestěhovala do Švédska?“ Ukázalo se, že Švédsko je mezi místními příslušníky výraz pro Prahu. Ano, tato kauza je trochu hokej, trochu konstrukt od IKEA a trochu fermentovaný sleď. A také z ní mrazí. 

Vyšetřovatel se rovněž pochlubil, že se kauzu pokusil postupně předat několika pražským útvarům, včetně jednoho nejmenovaného, který je na drogovou kriminalitu přímo specializován. Není divu, že s díky odmítly. 

Obžaloba

Samotná obžaloba čítá 30 stran hutného textu a výcuc by mohl znít takto: „Obviněný Robert Veverka v době od roku 2010 do roku 2020 z pozice šéfredaktora magazínu Legalizace, obeznámen s účinky návykové látky marihuany, vyzdvihoval její pozitivní účinky, zamlčoval ty negativní a podněcoval k jejímu zneužívání a pěstování rostlin konopí, které mohou obsahovat víc než 0,3 procenta THC. V magazínu Legalizace uveřejňoval návody a rady k výrobě drogy marihuany, užití hnojiv a chemikálií, nastavení co nejlepších světelných podmínek vedoucích k co nejvyšší koncentraci účinné látky THC. Popisoval chuť a účinky jednotlivých odrůd, pomůcky a zařízení k pěstování a zpracování konopí. Jako přílohu magazínu distribuoval feminizovaná semena rostlin Cannabis sativa, Cannabis indica a jejich kříženců a pomůcky k užití drogy marihuany kouřením.“ Za to vydavateli nyní, jedenáct let od prvního vydání, mělo hrozit až pět let za mřížemi. 

První a druhé líčení

Pátého října se před budovou Okresního soudu v Bruntále shromáždilo několik desítek příznivců z celé republiky v čele s adiktologem Jindřichem Vobořilem, fotografem Jindřichem Štreitem či poslancem Tomášem Vymazalem. Do nevelké soudní síně však byly kromě médií vpuštěny pouze dvě osoby. Novinářům bylo vyjma čtení obžaloby zakázáno pořizovat videozáznam a fotografie z jednání. S audiozáznamem uspěli jen dokumentaristé z České televize. 

První líčení přesto všechno probudilo plané naděje. Při čtení úryvků z magazínů samosoudce Marek Stach uznal, že články působí velmi erudovaně a před rekreačním užívání drog spíše varují. To bylo ale z jeho strany všechno. 

Na druhé jednání nebyl s odkazem na epidemickou situaci připuštěn ze zástupců veřejnosti či médií nikdo, až odpoledne na vynesení rozsudku. Dalekou cestu do Bruntálu vážil již jen zlomek optimistických podporovatelů. 

Státní zástupce neřekl nic nového, trval na tom, že „vyobrazení vzrostlých, geneticky upravených rostlin konopí, zdůraznění výnosnosti včetně obsahu látky THC a efektu po použití zcela zřejmě míří na toxikomanické využití pěstovaného konopí.“ Jak se později ukázalo, klíčový byl důraz na „inzerování uceleného sortimentu zboží potřebného k pěstování konopí“. 

Obhájce shrnul široké spektrum dosud předložených argumentů a konstatoval, že by neshledával jako závadné, že v časopisech či knihách, které se věnují zahradním rostlinám, jsou popisovány omamné a jedovaté druhy jako skočec, durman, tis či digitalis a že takovéto popisy slouží nejen ke zkoumání nebo informování, ale i jako varování. Rovněž podotkl, že dosud neporozuměl, jak státní zastupitelství z fotografií květenství konopí bez bližšího zkoumání pozná, jaký je obsah THC nebo že se jedná o rostliny geneticky upravené, ať už je tím myšleno cokoliv.

Kuriozní bylo konec konců i opakované tvrzení obžaloby, že magazín zobrazoval a distribuoval „feminizovaná semena konopí, tedy taková semena konopí, která jsou způsobilá k vypěstování rostlin s vysokým obsahem látky THC.“ Možná kdyby byli státní úředníci vzdělanější v oboru, nebyli by si tak jisti tím, co vidí. Anebo kdo ví, možná jsou regulérní semena týchž odrůd košer. Kdo ví. Asi by se to poznalo z fotky.

Obhajoba

Obžalovaný Veverka podotkl, že od svého vzniku si magazín Legalizace kladl za cíl poskytovat ucelené, objektivní a vyvážené informace o omamných látkách a nikdy na svých stránkách nenabádal k jejich zneužívání, když otevřeně a nezkresleně informoval o využití konopí v léčbě, výzkumu, zemědělství a průmyslu. Magazín pravidelně informoval o platné legislativě, poskytoval podrobný výklad zákonů týkající se konopí, které jsou nejen veřejností chybně či nedostatečně chápány či interpretovány, a informoval o trestech a postizích za neoprávněné nakládání s konopím. Majitel vydavatelství zdůraznil osvětovou funkci magazínu coby mediální platformy pro různé odborníky, jeho roli na poli prevence a zmínil i spolupráci s experty na přípravě zákonů. Též upozornil, že dotyčná semena jsou veskrze legální komoditou. 

Na svou obhajobu předložil též stanoviska expertů Jindřicha Vobořila, Viktora Mravčíka, Heleny Rampachové, Pavla Nepustila či Hany Vágnerové za pacientský spolek KOPAC a Hany Gabrielové za konopný klastr CzecHemp.

Výchovný trest

Soudce Stach ve svém rozsudku připustil, že magazín působí velmi objektivním dojmem, neboť poskytuje širokospektrální informace i názory odborníků a zabývá se léčebnými aspekty konopí, nicméně dospěl k názoru, že některé články mohou u určitých osob vyvolat chuť si pořídit zařízení, které jim umožní pěstovat, sklízet, zpracovat a užívat konopí způsobem, který už není legální. Zopakoval spekulaci obžaloby, že pokud je na otištěných fotografiích znázorněno květenství zcela zjevně pokryté pryskyřicí, nemůže se jednat o obrázky technického konopí bez psychoaktivních účinků. Prohlásil, že takový obsah je pro čtenáře „pokušení a nutkání“ a že téměř každé číslo magazínu je údajně způsobilé ovlivňovat chování čtenářů a podnítit je ke zneužívání návykových látek. Přestože většina článků v magazínu je právně nezávadná, dle soudce Stacha stačí i jediný článek způsobilý podněcovat, aby skutkovou podstatu šíření toxikomanie naplnil a ostatní texty již nehrály roli. Rovněž vyslovil domněnku, zda všechny osoby, které svolily k rozhovoru pro magazín, byly přesně seznámené s jeho obsahem a s tím, jak celkově vyznívá, aby mohly zvážit svou účast.

A tak udělil vydavateli a vydavatelství trest ve výši jednoho roku odnětí svobody s dvouapůlletou podmínkou a pokutu 50 000 Kč. Mírnější postih v rámci přestupkového řízení zavrhl s ohledem na „četnost, pravidelnost a délku páchání skutku“. Stejně tak nechtěl uložit trest přísnější, neboť se jedná „o první případ podobného jednání, v podstatě šíření toxikomanie formou časopisu“. Takže příště to bude nakládačka.

Důsledky 

Soudce se v odůvodnění rozsudku tváří milostivě a hovoří o „výchovném trestu“. Úplně tím opomíjí, že i podmínečné odsouzení je v případě takového periodika likvidační, neboť jak chcete vydávat magazín o konopí s podmínkou na klopě a vědomím, že stačí jeden jediný článek, který se orgánům činným v trestním řízení nebude líbit? To zkrátka nejde, ledaže prahnete po realizaci časosběrné autobiografické reportáže z prostředí káznice. Tento rozsudek, nabude-li právní moci, zavírá ve svém důsledku ústa nejen magazínu Legalizace, ale do budoucna i všem ostatním periodikům, která si troufnou psát o konopí jinak než negativně. 

Jistě, článek o konopné léčbě se bude moci v médiích tu a tam objevit, nebude-li náhodou vedle něj inzerce na nadnárodní řetězec domácích potřeb s lautr stejným sortimentem, jako mají obchody zahradnické neboli growshopy. Ale mít pravidelnou osvětovou rubriku vyloženě pro konopné pacienty, na téma výhod konopí, jeho užívání a účinků? To si odteď žádný soudný vydavatel nedovolí. A pokud ano, bude to s vidinou obálky s červeným pruhem v poštovní schránce. Zní to přehnaně? Namátkou jeden z bodů obžaloby: „Na straně č. 66 recenze vaporizéru XY, mimo jiné uvádějící, jak poznat, že jsou účinné látky z bylin dokonale odpařené.“ Vadil i recept na konopnou mast nebo čípky. 

Když se podíváme do historie (více viz časová osa hlavních případů), prvním přelomovým verdiktem v oblasti šíření toxikomanie byl rozsudek nad vydavatelem kuchařky Vaříme s konopím v roce 1996. Na její kriminalizaci se mimochodem podílel i současný předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy. Prezidentská amnestie z roku 1997 sice vydavatele osvobodila, avšak devadesátková atmosféra na knižním trhu byla ta tam. Například publikace Rostliny bohů: Magická síla psychoaktivních rostlin od Richarda Schultese a objevitele LSD Alberta Hofmanna vydaná v nakladatelství Volvox Globator v roce 2000 obsahuje v závěru upozornění, že vydavatelé „při plném vědomí osudu několika současných nakladatelství výslovně upozorňují na to, že záměrem autorů této knihy bylo podat odborný botanický výklad problematiky“ a že s ohledem na paragraf šíření toxikomanie byly některé „zavádějící pasáže“ vypuštěny. Orgány dosáhly svého a inkviziční kladivo dopadlo i na odborné publikace renomovaných autorů. Další doba temna? 

Duch zákona

Na mysl se dere oblíbený argument Václava Havla, že litera zákona je vždy odvozena od jeho smyslu, od jeho ducha. Jinými slovy, technicistní rozsudek bazírující na tom, že tam vždycky něco „lákavého“ bylo a že navzdory celkově vyvážené orientaci jde o dlouhodobý záměr porušovat zákon, nebere zřetel na skutečný záměr, s nímž byl zákon vytvořen, a tím snad byla ochrana veřejného zdraví.

Je na pováženou, jak ochotně soudce jde vstříc neodborné interpretaci policistů a prokuratury a dokonce potvrzuje konstrukt onoho „řetězce“, jenž nemá oporu v zákoně: „Je zde naprosto ucelený řetězec odkazů na možnost pořízení semínek a všeho pro proces pěstování, zpracování a užití.“ Jedná se o tvrdě vybojovaný precedent, kdy Nejvyššíh soud v roce 2012 potvrdil podmíněné tresty provozovatelům growshopu na Semilsku. Ústavní soud pak v roce 2014 zamítl jejich stížnost a zdůraznil společenskou škodlivost situace, jelikož „zákazník na jednom místě dostane semena, veškeré potřeby, propagační materiály i rady potřebné pro pěstování konopí a následnou výrobu marihuany.“

Bruntálský samosoudce jde ovšem o krok dál: z materiálního řetězce v prodejně, kde bylo možné přímo zakoupit pěstební potřeby, vytváří řetězec nehmotný, pouze informační: konstituují ho články a inzerce v magazínu Legalizace

Pozoruhodný je i předpoklad, že čtenář je nesvéprávná bytost, která ani po výslovném varování není schopna zkrotit své nutkání a na základě fotografií je nucena začít páchat kriminální činnost spočívající v pěstování bylin k samoléčbě či rekreaci. Jaká je skutečná společenská nebezpečnost magazínu píšícího komplexně o rostlině, která je součástí oficiálního systému léčiv České republiky, je opravdu diskutabilní. Jak relevantní je v tomto kontextu ústavně dané právo na svobodný přístup k informacím, ponecháme na úvaze vyšších soudů.

Srovnáme-li obsah našeho oblíbeného magazínu s onou nechvalně proslulou konopnou kuchařkou, která by se při troše „dobré“ vůle a fantazie dala považovat za komerční produkt návodného charakteru, tak kuchařka na rozdíl od magazínu neposkytuje odborné rady v drogové poradně. Neobsahuje rozhovory s uznávanými experty v oblasti léčby závislosti, psychiatrie či sociální práce. Nesoustřeďuje se na léčbu a na informování o výsledcích nejnovějších lékařských studií věnovaných konopí. Nepřináší reportáže a autentická svědectví ze světa závislých, neinformuje o rizicích užívání té či oné látky včetně THC. Nespolupracuje s odborníky a má nulový přínos pro politiku minimalizace rizik či obhajobu lidských práv. 

Podíváme-li se na tento případ optikou zahraničí, v západních zemích nemá takový kazuisticky formulovaný paragraf obdoby – ostatně svoboda projevu je považována za jeden z klíčových principů lidských práv. Mediální podpora ze strany zahraničních oborových asociací a novinářských spolků přišla okamžitě a nesla se v duchu naprosté nevěřícnosti. 

Na jakém pozadí?

Ozývají se hlasy, že naše kauza má beztak politické pozadí – je zmiňována loňská kandidatura Roberta Veverky do Senátu za Pirátskou stranu (trestní stíhání bylo zahájeno tři měsíce před senátními volbami). To ale není pravděpodobné už proto, že se za celou dobu nikdo nepokusil tuto kauzu mediálně zneužít. První soudní líčení se dokonce konalo v týdnu, kdy probíhaly letošní volby do Poslanecké sněmovny, takže mělo potenciál mobilizovat legalizační voliče. Faktem ale je, že protahující se stíhání a soudní řízení je nesmírně psychicky, časově a finančně zatěžující. 

Z celé kauzy nejvíc čiší úsilí konzervativních státních žalobců, kteří se obávají sílících legalizačních tendencí a s vydatnou pomocí snaživých regionálních policistů a soudců nevzdělaných v dané problematice se pokoušejí zvrátit běh dějin. Již předchozí kauzy spojené s paragrafem 287 naznačují, že represivními složkami je tento zákon vnímán jako efektivní nástroj manipulování drogové politiky v této zemi. 

Je zajímavé, v jakém širším kontextu se celá kauza odehrává. Ve Spojených státech se očekává legalizace na federální úrovni, o povolení rekreace se hlasitě diskutuje dokonce i v Německu, mezitím legalizovalo Lucembursko. Sílí důkazy, že regulovaný trh s konopím je nejen výnosný pro státní kasu, ale i bezpečnější z hlediska ochrany veřejného zdraví. U nás dokonce byla s velkým štěstím (Sněmovna přehlasovala Senát a byl to poslední zákon, který prezident podepsal před hospitalizací) schválena novela zákona o návykových látkách, a ta umožňuje bezpečné pěstování konopí s obsahem do 1 % THC a dokonce i export léčebného konopí. A přitom v listopadu začala obrovská razie po desítkách pěstíren CBD konopí, kde byly údajně detekovány rostliny s hodnotami THC dle současné legislativy nezákonnými. Jedná se o poslední tažení drogobijců, o křeče systému v agonii? Čas ukáže, ale nesmíme se nechat zastrašit. 

Ve stejný týden, kdy se konalo první bruntálské líčení, podal výpověď vedoucí Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti Viktor Mravčík. V otevřeném dopise tvrdě zkritizoval profesní neodbornost a nečinnost národní protidrogové koordinátorky Jarmily Vedralové. Poslední kapkou pro něj bylo právě to, že úřad pod vedením Vedralové neodsoudil snahu kriminalizovat magazín Legalizace. Následoval celostátní protest adiktologických služeb, které volaly po jejím odstoupení. Marně.

Řešení: zrušení?

Jediným čistým řešením celé prekérky je zrušení. Samozřejmě nikoli magazínu, ale gumového zákona o šíření toxikomanie, aby nemohl být zneužíván v kauzách připomínajících někdejší politické procesy. Odborníci na právo budou jistě souhlasit, že zákon o ohrožování výchovy mládeže by měl po malých úpravách postačovat. Přirozeně bude nezbytná i dekriminalizace uživatelů, neřkuli normální regulace konopí, stejně jako je tomu u alkoholu a tabáku. A jak dodává bývalý národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil, mezitím je také nutno zahájit šetření, zda na straně orgánů činných v trestním řízení nedochází k nesprávné nebo účelové intepretaci zákonů v celé řadě kauz týkajících se drogových deliktů. 

Dalším komplexním a systémovým řešením by bylo, kdyby příslušná ministerstva poskytovala osvětovým magazínům jako Legalizace dotace na činnost, aby nemusely fungovat z příjmů z inzerce, kterážto konstituuje jeden z článků onoho vykonstruovaného řetězce. Faktem je, že periodika ohrožená tímto zákonem v mnoha ohledech suplují roli státu v oblasti prevence drogové závislosti, minimalizace rizik, vzdělávání potenciálně ohrožených skupin obyvatelstva a informování odborníků v terénu i na akademické půdě.

Pokud si státní orgány představují, že stačí o problémech nemluvit, a pak přestanou existovat, šeredně se pletou. Konopí se tu pěstovalo odjakživa a pěstovat se bude čím dál tím víc, ať se jim to líbí nebo ne, a informace k tomu jsou zcela běžně dostupné na internetu. Lidé se budou vždycky chtít omamovat různými dostupnými látkami, na tom ani ta největší válka proti drogám nic nezmění. Perzekucí se docílí jediného: zmenší se povědomí o neblahých důsledcích intoxikace mnoha drog, ubude názorů odborníků ve veřejném prostoru, pacienti se nedozvědí o úskalích i možnostech konopné léčby.

Bohumil Sazinka


Vyšlo v Magazínu Legalizace, 12/2021, https://magazin-legalizace.cz/osveta-je-zlocin/